Asi není třeba říkat, že videohry v posledních dvou desetiletích velmi získaly na popularitě. Z her, které hrálo jen pár nadšenců, se stala zábava v podstatě pro všechny. Dnes je hrají děti i dospělí a existuje mnoho nejrůznějších žánrů. Co ale za touto oblibou stojí? Hru tady hraje hned několik různých faktorů, přičemž o některých z nich lidé často nemají ani tušení.
Tím prvním je samozřejmě imersivnost, tedy schopnost vtáhnout nás do děje. Zde skutečně můžeme svou postavou pohybovat, ovládat ji, a v podstatě se jí tak na chvíli stát. Najednou nejsme běžným člověkem, ale někým úplně jiným. A to navíc bez jakéhokoliv rizika. Jistě, ve hře bojujeme s nepřáteli, avšak pokud prohrajeme, pak jediné, co se nám stane, je to, že budeme muset začít znovu. Máme zde tedy vzrušení z bitvy bez rizika jakéhokoliv zranění.
Jistě, můžeme říci, že ono vzrušení je pak o to menší, neboť nebezpečí není ani zdaleka takové. Ovšem pravdou je, že hry toto kompenzují jinými věcmi. Pokud například procházíte dlouhou a náročnou cestou ke konečnému bossovi, pak jej chcete porazit a myšlenka, že to vše budete muset absolvovat znovu, je rozhodně děsivá.
Ovšem to je jen část toho, co dělá videohry zajímavým. Dalším faktorem je marketing. Ten byl, alespoň zpočátku, značný. A zajímavé je, že právě kvůli marketingu hraje profesionálně videohry mnohem méně dívek, než chlapců. Vždy byly totiž představovány jako klučičí zábava, byť nevyžadují žádné schopnosti, které by se u dívek nevyskytovaly ve stejné míře. Každopádně i ten pomohl jejich vzestupu.
Je však pravdou, že dnes, kdy už jsou videohry zavedené a přijaté jako součást společnosti, se jejich obliba vytrácí právě s jejich mizící propagací. A to přesto, že se organizují různé soutěže a e-sportovní klání. Ta bohužel nejsou nikde propagována, a to ani v případě, kdy jde o mistrovskou úroveň, což je škoda. Rozhodně by to v současné době pomohlo.